Zkušenost
Dobrá rada, která se možná bude hodit některým školákům/studentům, kteří mají narozeniny začátkem července. Slavte raději narozeniny předem.
Jeden můj kolega slaví kulaté jubileum. Narozeniny má sice až začátkem července, ale to je už období prázdnin a dovolených, tak aby si užili všichni a taky i on sám. Navíc má taky i své „narozeninové zkušenosti“…
„Celých patnáct let jsem od našich nedostal žádný dárek. Poslední
školní den na konci června jsem vždycky domů donesl vysvědčení a oni do
osmého ještě nevychladli.“ 
Jura | 19. 6. 2008 Čt 10.37 | Šňůroviny | 0 komentářů |
Young@Heart
Když se člověk dopracuje ke stáří, má pak několik možností, co dělat dál. Může se například věnovat vnoučatům. Nebo může jen tak o holi vyrážet na procházky, posadit se na lavičku v parku a krmit ptáčky. Popřípadě může také ulehnout na lůžko a čekat, až si pro něj přijde zubatá. A nebo…
A nebo taky může začít zpívat a vydat se na turné.
V Northamptonu ve státě Massachusetts již několi let existuje skupina seniorů, kteří se odmítli podřídit zažitému stereotypu stáří a vytvořili pěvecký sbor. Asi by to nebylo až tak zajímavé, pokud by zpívali to, co se od lidí jejich věkové skupiny očekává. Jenže tito dědečkové a babičky – kterým je průměrně 81 let a té nejstarší, paní Eileen Hall dokonce 92 – zpívají něco docela jiného. Dali se na rock, punk a disco. Není to vždy snadné, neboť často je třeba překonávat zdravotní neduhy, ale oni jsou přesto výborní.
Výborní a zajímaví tak, že jejich aktivity neunikly ani filmařům, především pak režiséru Stephenu Walkerovi, který o nich natočil dokument, který má stejný název jako jejich pěvecký sbor – Young@Heart, a který se teď s úspěchem promítá po světě a sbírá ceny na festivalech. Zachycuje šestitýdenní přípravy a zkoušky na nové koncertní turné, na předem vyprodaný koncert v jejich domovském městě a také na vystoupení v nedalekém vězení. Vystoupení, které pro všechny bylo o to těžší, že noc před ním jeden člen souboru zemřel. Je to pro ně zničující, ale za tu dobu, co spolu vystupují se už naučili, že show must go on.
Jura | 31. 5. 2008 So 15.29 | Film a TV | 0 komentářů |
Setkání v New Yorku
Český název: Setkání v New Yorku
Originální název: New York Waiting
Rok: 2006
Země: Švédsko
Režie: Joachim Hedén
Hrají: Christopher Stewart a Annie Woods
Mám moc rád tyhle komorní příběhy, kde se vlastně vůbec nic neděje, jen dva lidé, kteří se náhodně potkají si povídají. Žádná akce, žádné napětí, ale přesto zajímavé tak, že se ani chvíli nenudím. Něco podobného jako Před úsvitem nebo Před soumrakem a možná i o trošku lepší.
Jura | 11. 5. 2008 Ne 16.18 | Film a TV | 2 komentáře |
Májové prasátko
Květen, to je nejkrásnější měsíc v roce. Sice mám rád i červen,
červenec, srpen a taky i září, pokud je babíletí, ale na květen přeci
jen žádný z těchto dalších měsíců nemá. Už je všechno zelené,
rozkvetlé, voňavé, všelijaká zvířátka vyvádějí mláďátka, vše je
veselejší a já se můžu kochat. Nevadí ani májové přeháňky, sem tam
střihnuté nějakou tou bouřkou. A abych nezapomněl, je vidět i víc (z)
hezkých slečen.
To všechno vás vytáhne z pelechu na výlety mnohem snáze než v jiném
ročním období. Taky se ale v souvislosti s jarem něco povídá o jarní
únavě, čehož bych mohl využít a zdůvodnit tak svou lenost, ale protože
už jsem profláknutej lenoch celoroční, tak mi takovou výmluvu stejně nikdo
neuvěří. 
Někdy má ovšem lenost svou výhodu v tom, že někdo něco udělá za
vás. Například taková Skrnda už popsala náš prvomájový
výlet na Říp, takže kdo chce, může si to přečíst u ní a já už
nic psát nemusím. Navíc tam najde i krásné fotky. Bylo to prima a
zatímco naše předky dovedl na Říp praotec Čech, tak na čele naši
skupinky byl tentokráte praotec Francouz. Teda on Fabián asi ještě není otec a „pra“
už vůbec ne, ale co není, může brzy být.
Druhý den ráno jsem pak nasedl do Pendolína a vyrazil na Moravu, na takovou dvojnásobnou narozeninovou oslavu. Pendolino mě vyplivlo v Olomouci a motorák, do kterého jsem přesedl pak o něco později v Moravském Berouně. Tam už na mne čekaly segedín, chlazené točené pivo v sudu a hlavně otevřené náruče. K našim tradičním berounským setkáním patří taky prasátko, ale to letošní bylo trošku jiné – celé šunkové a chutnalo báječně. Ostatně jako i všechny ostatní dobroty.
Jen opět ten prodloužený víkend zase utekl jako voda, takže v neděli nezbývalo, než se nasoukat do aut, zamávat si a tradááá domů.
Jura | 8. 5. 2008 Čt 13.30 | Šňůroviny | 1 komentář |
Dveře dokořán
Není to často, ale občas se mi stane, že se podívám na film, o kterém nic nevím, nic jsem o něm neslyšel a tudíž od něj ani moc neočekávám a on se mi pak dostane pod kůži, úplně až na dřeň. Což je příjemné překvapení, určitě mnohem lepší, než když na film dostanu jen pochvalné reference, těším se na něj a pak přijde velké zklamání.
Dveře dokořán (Breaking and Entering, VB/USA 2006) patřil naštěstí do té první kategorie, k filmům které zaujmou, zavrtají se do vás a taky trochu s vámi i zacloumají. Pravda, když je pod ním podepsán jako režisér a scénárista Anthony Minghella, tak se dá čekat, že to nebude žádná slátanina. Na druhou stranu je ten film charakterizován i jako romance nebo thriller, takže by se dala spíš čekat nenáročná zábava a oddychovka. Jenže je tam také i slůvko drama a to se asi hodí ze všeho nejlíp, protože je to velmi silný příběh.
Navíc skvělé herecké obsazení. Jude Law je pomalu už osvědčeným Minghellovým hercem a byl opět vynikající, stejně, jako vynikající bývá i Juliette Binoche. A pokud jde o Robin Wrigh Penn, dnes již bývalou manželku Seana Penna, tak ta je podle mě už dlouho výbornou, avšak také tak trochu nedoceněnou herečkou. Tady byla výborná.
Takže jestli někdo čeká thriller a akci, užije si možná jen pár minut ze začátku, milostný příběh tu sice taky jakýs je, ale přece jen má do romance daleko, kdo však čeká křehkou, emociální a trochu introvertní podívanou, tak… ale vždyť už jsem psal na začátku, že nejlepší je nečekat vůbec nic a nechat se raději překvapit.
Trailer k filmu je tady nebo tady.
Jura | 27. 4. 2008 Ne 14.02 | Film a TV | 0 komentářů |
