Májové prasátko
Květen, to je nejkrásnější měsíc v roce. Sice mám rád i červen,
červenec, srpen a taky i září, pokud je babíletí, ale na květen přeci
jen žádný z těchto dalších měsíců nemá. Už je všechno zelené,
rozkvetlé, voňavé, všelijaká zvířátka vyvádějí mláďátka, vše je
veselejší a já se můžu kochat. Nevadí ani májové přeháňky, sem tam
střihnuté nějakou tou bouřkou. A abych nezapomněl, je vidět i víc (z)
hezkých slečen. 
To všechno vás vytáhne z pelechu na výlety mnohem snáze než v jiném
ročním období. Taky se ale v souvislosti s jarem něco povídá o jarní
únavě, čehož bych mohl využít a zdůvodnit tak svou lenost, ale protože
už jsem profláknutej lenoch celoroční, tak mi takovou výmluvu stejně nikdo
neuvěří. 
Někdy má ovšem lenost svou výhodu v tom, že někdo něco udělá za
vás. Například taková Skrnda už popsala náš prvomájový
výlet na Říp, takže kdo chce, může si to přečíst u ní a já už
nic psát nemusím. Navíc tam najde i krásné fotky. Bylo to prima a
zatímco naše předky dovedl na Říp praotec Čech, tak na čele naši
skupinky byl tentokráte praotec Francouz. Teda on Fabián asi ještě není otec a „pra“
už vůbec ne, ale co není, může brzy být.
Druhý den ráno jsem pak nasedl do Pendolína a vyrazil na Moravu, na takovou dvojnásobnou narozeninovou oslavu. Pendolino mě vyplivlo v Olomouci a motorák, do kterého jsem přesedl pak o něco později v Moravském Berouně. Tam už na mne čekaly segedín, chlazené točené pivo v sudu a hlavně otevřené náruče. K našim tradičním berounským setkáním patří taky prasátko, ale to letošní bylo trošku jiné – celé šunkové a chutnalo báječně. Ostatně jako i všechny ostatní dobroty.
Jen opět ten prodloužený víkend zase utekl jako voda, takže v neděli nezbývalo, než se nasoukat do aut, zamávat si a tradááá domů.
Jura | 8. 5. 2008 Čt 13.30 | Šňůroviny | 1 komentář |
Dveře dokořán
Není to často, ale občas se mi stane, že se podívám na film, o kterém nic nevím, nic jsem o něm neslyšel a tudíž od něj ani moc neočekávám a on se mi pak dostane pod kůži, úplně až na dřeň. Což je příjemné překvapení, určitě mnohem lepší, než když na film dostanu jen pochvalné reference, těším se na něj a pak přijde velké zklamání.
Dveře dokořán (Breaking and Entering, VB/USA 2006) patřil naštěstí do té první kategorie, k filmům které zaujmou, zavrtají se do vás a taky trochu s vámi i zacloumají. Pravda, když je pod ním podepsán jako režisér a scénárista Anthony Minghella, tak se dá čekat, že to nebude žádná slátanina. Na druhou stranu je ten film charakterizován i jako romance nebo thriller, takže by se dala spíš čekat nenáročná zábava a oddychovka. Jenže je tam také i slůvko drama a to se asi hodí ze všeho nejlíp, protože je to velmi silný příběh.
Navíc skvělé herecké obsazení. Jude Law je pomalu už osvědčeným Minghellovým hercem a byl opět vynikající, stejně, jako vynikající bývá i Juliette Binoche. A pokud jde o Robin Wrigh Penn, dnes již bývalou manželku Seana Penna, tak ta je podle mě už dlouho výbornou, avšak také tak trochu nedoceněnou herečkou. Tady byla výborná.
Takže jestli někdo čeká thriller a akci, užije si možná jen pár minut ze začátku, milostný příběh tu sice taky jakýs je, ale přece jen má do romance daleko, kdo však čeká křehkou, emociální a trochu introvertní podívanou, tak… ale vždyť už jsem psal na začátku, že nejlepší je nečekat vůbec nic a nechat se raději překvapit.
Trailer k filmu je tady nebo tady.
Jura | 27. 4. 2008 Ne 14.02 | Film a TV | 0 komentářů |
Kdepak ty hnízdo ptáčka máš?
Jedna ryze jarní…
Jura | 12. 4. 2008 So 16.15 | Obrazem | 4 komentáře |
Wisteria Lane nebo Elmo?
Tak si někdy říkám, když se takhle po večerech koukám na ty imaginární a virtuální životy postav, které běhají po obrazovce, jestli by se mi tam s nima líbilo.
Například v pondělí mám výběr hned ze dvou možností. Bydlet na ulici Wisteria Lane na okraji jakéhosi amerického města nebo na Aljašce, v městečku Elmo. Na Wisteria Lane by to ale asi nebylo nic pro mne, neboť je to ulice, kde lze sice zažít dost komických situací, ale především pak plno intrik, lží a podrazů, jež mají na triku zejména Zoufalé manželky.
Ale v Elmu, tam by se mi určitě líbilo, ačkoliv se tvrdí, že tam jsou Muži na stromech. Jinak tam ovšem je , v té aljašské divočině, krásně. Lidé jsou milí a vzájemně si pomáhají, protože jsou na seznamech – na jednom, kde jsou ti, kteří se starají a pomáhají jiným a na druhém pak jsou ti, o které se zase starají a pomáhají právě ti druzí. A jaksi každý obyvatel Elma je na obou těchto seznamech. Legrace je tam taky dost, protože kde by se vám stalo, aby vás po ulici pronásledoval skunk, ve skříni se vám ubytoval mýval, kadibudku s vámi sdílel netopýr a ráno vás v kuchyni překvapil medvěd, kterému zachutnala snídaně, kterou jste si večer předtím připravili.
Takže odpověď je poměrně snadná, vyberu si nějaký strom
v Elmu.
Jura | 8. 4. 2008 Út 22.09 | Film a TV | 2 komentáře |
Návštěva
O víkendu mě navštívila kamarádka, spolužačka, co jsme spolu prošli střední i vysokou školou, ale teď už se vídáme zpravidla jen na třídních srazech jednou za pět let. Proto její návštěva, i když předem ohlášená, byla docela milým překvapením.
Milým dvojnásob, neboť mi přivezla pěkně velkou výslužku – hromadu jitrnic, jelit, šišku krásné tlačenky a dvoulitrovou butylku višňovice.
Tož tak to, Hanko, můžeš jezdit i častěji. 
Jura | 7. 4. 2008 Po 17.21 | Šňůroviny | 2 komentáře |
