Komín
Stával tu stál… a už nestojí.
Kralupy nad Vltavou dnes přišly o jednu ze svých nejstarších vertikálních dominant – 64 metrů vysoký tovární komín obilního lihovaru byl přesně ve 12,50 hod. odstřelen. Po fabrice, která sice moc nevoněla, ale vynikala svým jedinečným architektonickým zpracováním, tak už nezbylo takřka nic. Dožila se necelých 100 let.
Fotky z akce pak najdete ve fotoalbu zde.
Jura | 25. 4. 2009 So 18.24 | Obrazem | 0 komentářů |
Dvě nádražní
Nejsem žádným skalním milovníkem vláčků, ale přesto mě nádraží a
mašinky nějak fascinují. Asi je to nějaký klučičí gen. 
Modernizují se jak nádraží, tak i vozový park. Ale možná to jde na můj vkus trochu pomalu.
Staré nádraží, starý vlak
Modernizované nádraží a Pendolino
Jura | 19. 4. 2009 Ne 18.43 | Obrazem | 1 komentář |
Tak nějak málo tančím…
…zpívám, brečím.
Brečel jsem nad rádoby vodáckým seriálem Proč bychom se netopili, protože se nepovedl. Téma sice výborné a pro mnohé hodně lákavé, ale zpracování mizerné, herci přehrávající, situace přestylizované, dialogy příšerné a dějově velmi chudé. Řečeno vodáckou hantýrkou, byl to hrozný „volej“.
Nakonec z celého seriálu se mi asi nejvíc líbila ta kryštofácká písnička, jejíž název jsem si vypůjčil do titulku. Takže nejlepší bude si ji potichoučku pustit a raději se začíst do krásných knížek Zdeňka Šmída.
Jura | 31. 3. 2009 Út 10.18 | Film a TV | 0 komentářů |
Smím prosit?
Plesová sezóna v plném proudu.
Plesů je teď všude habaděj, ale především ty maturitní mají svou zvláštní atmosféru, kterou jsou pro nás výjimečné. Teda ne všechny, jen některé. Jednak ty, kde jsme (bývali) ještě sami studenty a tudíž jsme (bývali) hlavními hvězdami – celebritami večera, protože vše se točilo kolem nás. Ovládala nás především radost a veselí a neměli jsme skoro žádné starosti.
A pak o pěkných pár let později. To když v hlavní roli téhle předmaturitní slávy vystupují ti, kteří nám během těch let vyrůstali před očima. Od zavinovaček, až do této chvíle, kdy najednou stojí na tom pomyslném prahu dospělosti. Není divu, že mnohým z dospělých – těch starších a pokročilých, mne nevyjímaje, se najednou během toho večera zarosily oči. K radosti se totiž přidalo i dojetí.
Tanec je moc pěkná záležitost. Například i tím, že tam se občas
stává, že ženy padají mužům k nohám. Většinou v životě, a je to tak myslím
správně, to totiž bývá právě naopak. Tak aspoň u toho tance si to
užijme. 
Jura | 8. 2. 2009 Ne 15.08 | Šňůroviny | 0 komentářů |
Paštika
Baví mě dělat jednoduché, rychlé a hlavně chutné věci.
Například tahle paštika. To se skočí do krámu pro půl kila drůbežích jater, ty se omyjí a nechají se macerovat tak hodinku či dvě v červeném víně (ale kdo nechce, macerovat nemusí). Pak se krátce povaří, klidně i v tom víně, ale ne úplně, jen tak do polosyrova. Mezitím si můžeme vystlat stěny formy anglickou slaninou nebo nějakým pikantním bokem.
Ještě teplá játra vyndáme z vínového sosu a vložíme je do mixéru, kde k nim nakydáme šlehačku (smetanu ke šlehání mám na mysli, ne tu stříkací ve spreji), pytlík želatiny, dvě lžíce strouhanky, česnek nasekaný na kousky, sůl, pepř a další koření podle chuti, já jsem použil ještě bazalku, tymián, špetičku muškátového oříšku a koření na divočinu. Navrch pak, aby to dostalo ten správný šmak, jsem ještě přilil panáka brandy (možno použít i koňak), ale to taky není nutné, když chcete být bezalkoholoví. No a pak se pustí mixér a krásně se to všecko dohromady rozšmelcuje, až je to z toho taková pěkně hnědá polotekutá pasta.
Tu pak po částech vylejváme nebo spíše vypatláváme z mixéru do té slaninou vystlané formy. Po částech proto, že průběžně posypáváme mandlovými lupínky, které vařečkou do té hnědé hmoty zahňácáváme. No a když už máme všechno vylito, tak si budoucí paštiku ve formě překryjeme slaninkou ještě pěkně shora a formičku vložíme do pekáčku, ve kterém máme nalitou vodu tak na dva tři prsty vysoko. Vložíme do vyhřáté trouby a tam zhruba hodinku ve vodní lázni paštičku zahříváme tak cca při 90 °C.
Po hodince vyndáme, necháme vychladnout, vyklopíme z formy a necháme přes noc v ledničce vychladit, aby to pěkně ztuhlo.
A pak už jen dlabeme, mlaskáme a chválíme se, jak jsme skvělí
kuchtíci či kuchtičky.
Jura | 10. 1. 2009 So 19.17 | Šňůroviny | 4 komentáře |
Starší texty naleznete v archivu.
